KOMENSKÉHO POJETÍ HRY VE VÝUCE A JEHO VLIV NA METODU JEVIŠTNÍHO TVARU

Resumo

ABSTRAKT:V tomto článku se věnujeme J. A. Komenskému, jeho analýze pedagogické hry a jeho originálnímu pojetí divadla v lingvodidaktice. Jeho koncepci hry a divadla dáváme do vztahu se současnou metodou jevištního tvaru (dále MJT), jeţ k dosaţení vytyčených lingvodidaktických cílů vyuţívá dramatických prostředků. Komenský vymezuje 7 bázových sloţek, jeţ tvoří hru. Všech 7 definovaných komponentů se do jisté míry projevuje v MJT: Studenti seminář MJT navštěvují z vlastního zájmu (zásada vlastního rozhodnutí), v hodinách se rozvíjejí řečové schopnosti a dovednosti za doprovodu přirozeného fyzického pohybu (zásady pohybu a duševního uvolnění), frekventanti své výkony navzájem porovnávají (potřeba společenství a soutěţe), na konci kaţdé vyučovací jednotky nebo po klíčových aktivitách mají aktéři moţnost zhodnotit ve společné diskuzi kolektivní práci, utřídit si své proţitky (princip duševního uvolnění) a dílčí činnosti v kurzu probíhají na základě přesně vymezených a jednoduchých pravidel (řád a lehkost provozování hry). Upozorňujeme dále na skutečnost, ţe uvedené zásady hry přesahují také do jiných oblastí lidského zájmu, představují např. vnitřní principy dnešních divadelních sportů nebo jsou předmětem zkoumání filozofů, fenomenologů a kulturních historiků. Komenský rovněţ píše divadelní hry s lingvodidaktickým záměrem (ludus) a připravuje divadelní představení. Ve 21. století se sice divadlo ve výuce objevuje stále častěji, neslučuje se však s principy Komenského ludu. V tomto článku přesto docházíme k závěru, ţe lze určité Komenského myšlenky vztahující se k aplikaci divadla ve výuce oţivit v nových moderních souvislostech.